Prosinec 2005

Vysvobození které bolí...

13. prosince 2005 v 18:48 | Wampyres |  Povídky
"Mami!Honem, už musím jít, nebo to nestihnu..." křičí mladá dívka na svou matku přes celý dům
"Už jsem tu.Na,tady máš, a hezký den" políbila svou dceru na tvář, a doprovodila jí ke dveřím. Koukala se ještě chvíli za ní se spokojeným úsměvem na tváři.Byla tak pyšná... zítra má její dcera koncert, a zazáří určitě jako slunce v mračném ránu.
"Ahoj, už jsem myslela že nepříjdeš.. kde prosimtě jsi tak dlouho?" Bafne na svou kamarádku mladá dívenka kolem šestnácti let s hezkou tvářičkou.
"Lucy,víš jak jsem se tě lekla?!Mamka ještě hledala peněženku, aby mi mohla dát peníze na cestu..." "Ale notak, přece by ses nebála svě staré dobré kamarádky...." hodila jeden ďábelský pohled na svou kamarádku.Obě se začly smát.
Autobus se rozjel...
***
"Dneska to byla šílená nuda... Myslela jsem že tam usnu..." Řekla Lucy a otráveně se chtěla podívat po své kamarádce, která ale vedle ní nestála...
"Veroniko? Veroniko!" Řvala na celý školní dvůr a rozhlížela se kolem sebe.
"BAF!" Řekla pobaveně dívka s černými vlasy a smaragdově zelenými oči se smíchem.
"Já tě zabim... Už jsem myslela že si tě snad ta káča nechala po škole... Odkolika máte zítra ten koncert?" zeptala se se zájmem Lucy...
"Od tří.Nevím do kolika, ale asi do pěti, takže by jsme mohly být v šest doma" podívala se na svou spolužačku se vštřícným úsměvem...
***
"Ahoj mami, už jsem doma!" prohlásila nadšeně Veronika a hodila tašku do předsíně a pokračovala dále do kuchyně.
"Ahoj zlato... jak bylo ve škole?" zeptala se s úsměvem na tváři matka své dcery.
"Perfekt,dvojka z psýchy, jinak nic... kde je děda? to zas něco kutí?"položila otázku se smíchem. "Ale kdepak, nebylo mu dobře, tak si šel lehnout, to víš, už má na to věk" mírně se pousmála... "Dobře,půjdu mu tam dát trochu kytiček, aby až se probudí měl pokoj veselejší a přívětivější" otočila se na podpatku a rozběhla se do zahrady natrhat pár rudých růží, které od dědy vždy dostávala k narozeninám, a které jí vždy dělali radost...
***
"Mami? Ještě noty, nebo tam dneska neřeknu půl slova..." zasmála se a dala si do tašky svačinu. "Na, a běž už ať ti to neujede" zavřela za dcerou, a počkala až autobus odjede.
"Nazdar, no konečně, tobě to vždycky tak trvá..." protočila panenky Lucy a nastoupila do autobusu. "No jo pořád, ty toho naděláš pro pár minut" a nastoupila za ní s optimistickým pohledem. "V k kolik teda dneska? Ve tři?byla bych tam tak v půl... Dřív mě ta káča z matiky nepustí..." "Dobře, tak tam doraž po matice...."
***
"Jsem ráda že to mám zasebou... ten koncert byl strašně vyčerpávající.. už se těším domů do postele" "Ale bylo to krásný... tu postel ti věřím, zvlášť na těchle botách" zasmála se Veroničina kamarádka. "Ještě si ze mě dělej srandu!" odpověděla jí uštěpačně ale s vtipem...
***
Hm... doma se nesvítí, a babička se prochází po zahradě... e by mamka měla zas nějakou párty? přemýšlela Veronika když mířila k hlavní brance od jejího domova... Odemkla dveře, a vešla do obýváku, kde viděla světlo z krbu ... její matka brečela.. bylo to vůbec poprvé co jí viděla brečet... to nevěstilo nic dobrého... rozklepaly se jí ruce...
"Mami? Co se děje?" zděšeně se podívala na svou matku která tam jen tak smutně seděla. "Děda umřel... dneska ve tři odpoledne..."
nemohla tomu uvěřit... ještě včera ho byla přece navštívit a nesla mu kytky... usmál se na ní... nemůže být mrtvý... jak by mohl... mamka si jen dělá srándu... určitě teď sedí ve svém křesle a čte noviny.... otočila se se,zrak upřen na dědovo křeslo.. bylo prázdné....
"Bylo to pro něj vysvobození... netrpěl..." řekla maminka se slzama v očích....
Ale co ona? Ona teď trpí... jak může být něco vysvobozením když kvůli tomu ostatní lidé trpěj?! Ach dědo, proč....?!

Můj Drahý Ježíšku...

12. prosince 2005 v 19:07 | Wampyres |  Povídky
Můj Drahý Ježíšku...
Ráda bych,aby jsi mi letos splnil přání které mám již několik let. vždy jsem si přála jako malá panenku, jako větší oblečení, jako starší něco pro mé děti.... Dnes už mám i vnoučata, která jsou velká, mají vlastní rodinu, a na mne si ani nevzpomenou... Své děti jsem přežila, a jediné co mi zbylo je pár zašlých fotografií politých Bůh ví od čeho a prsten který jsem dceři darovala k osmnáctinám a který mi vrátili při pohřbu... te´d už znám jen tento šedý malý pokoj se čtyřma stěnama,postelí a jednou skříní... Pokoj v domu stáří není moc přívětivý, ale alespoń mám kde složit hlavu.... Vím že smrt se ke mne blíží a proto mám ještě jedno poslední přání, které bych si chtěla splnit... už léta jsem neviděla známou lidskou tvář, kterou si pamatuji z mládí... zapoměli snad na mě? Zapoměli snad že existuji? nebo si snad myslí že jsem už mrtvá? Asi... ale věřím, že jedna osoba na mě vzpomíná.... jedna určitě....
Ježíšku, prosím tě aby jsi mi jako dárek přinesl poslední setkání s mou sestrou.....
***
Ve svitu svíce se dopis leskne, spolu s parte zřejmě právě rozbaleným.... stará žena u stolu sedí, a do prázdna kouká... z ruky krev je vidět, copak jí asi čeká? ....
Pro osobu která bude vědět že jest to pro ní....

Životní hodnoty

7. prosince 2005 v 21:28 | Wampyres |  Úvahy
Už delší dobu pozoruji nějak nezúčasněně dění kolem mě, a také nadpis jednoho článku mé kamarádky miě donutil už se k tomuhle dokopat...
Čas Vánoc se blíží.. všichni blázněj s dárkama,co komu koupit,jak komu udělat největší radost.... měl by to být čas pohody a rodiného krbu.... ale zamysleme se nad tímto trochu více....
O Vánoce si víc než kdykoli jindy uvědomuji jak vlastně šťastný člověk jsem, a jak hrozně moc ubližuju lidem kterým v hloubi duše chci ublížit nejméně. Nerada o Vánocích dostávám dárky, a nejvíc nerada od nejblížších.... všichni se divěj, ale je to z jednoho prostého důvodu..... podle mého si je nezasloužím.... každoročně o Vánoce přemýšlím nějak nad celým tím rokem a uvědomuju si že až tak dobře nekonám, jak si myslím... je to takové soukromě zúčtování.
Chtěla bych tu trochu zauvažovat nad životníma hodnotama... echci to zavést někam úplně jinam, takže opravdu se budu pohybovat jen v citové části bez úvah nad dalšími s tímto souvisejícími"kravinami"... Poslední dobou co kolem sebe koukám tak každý chce mít hlavně zaměstnání, a vlastní rodinu...být šťastný... většina lidí co znám, tak i říká jak strašně nemají rádi své rodiče, a je někdy i vidět že z nich částečně mluví i jejich ego:-)... ale chtěla bych vědět kolik z nich se v životě kdykoli zamysleli, a spočítali co všechno pro ně třeba rodiče udělali... kolik lásky jim dali,kolik peněz do nich vrazili, a zda se jim za to správně odvděčují... Znám jednoho člověka co tvrdí že svou matku nenávidí, a přeje si aby umřela.... ale opravdu to chce? Myslím si že kdyby se to opravdu stalo tak bude brečet jak želva bez ohledu na to jestli se s matkou pohádali nebo nebo ne.. Má kamarádka do té úvahy napsala" kdo tvrdí že pro něj láska a pátelství jsou maličkosti, tak tomu se do očí vysměju".... a ano, i já, kdo tvrdí že by byl radši kdyby neměl rodiče, kdo tvrdí že je nemá rád, tak se mu vysměju...
na závěr snad ještě jednu věc.... každý jednou příjde na to že svoje rodiče má rád... dříve nebo později si to každý uvědomí... jen aby nebylo příliš pozdě až si to uvědomí.... zkuste se zamyslet jestli se dostatečně odvděčujete rodině, a zda vaši blízcí opravdu vědí že je máte rádi....možná se teď smějete, ale a\ž na to jednou příjde, bude už třeba pozdě říci "mám tě rád..."
Nehledejte v tom nic úžasného ani žádnou pointu, je to naprosto jednoduché, dostala mě sentimetální nálada... slibuju že příště už sem hodím něco smysluplného:-))

Vlad Tepes Dracula

1. prosince 2005 v 14:19 | Wampyres and Leeloo
Dracula - Vladův otec byl v řádu Draka, Drac si Rumuni pomateřštili přidáním typické koncovky -ul a ono a na konci Dracula znamená přídomek typu "Draculův syn"

Vlad IV. Bela Denszö Dracula zvaný Tepeš se narodil r. 1431 v Sighisoaře. Dětství strávil v tureckém zajetí, pardon, byl tam na výchovu:), před jeho očima Turci zaživa pohřbili jeho bratra. U Turků se také poprvé setkal se svým nejoblíbenějším druhem popravy - naražení na kůl. Když se mu posléze podařilo uprchnout zpět do Sedmihradska převzít vládu po svém otci, bylo v zemi na pár let skoro více kůlů, než stromů. Originálním způsobem se zbavil žebráků - sezval je na hostinu do hradu, který dal posléze uzavřít a zapálit a zlodějů "ten, kdo se dopustil krádeže, loupeže, lži nebo bezpráví, ať už to byl bojar, nebo obyčejný člověk, beznadějně propadl hrdlem" tak praví jedna dobová kronika.
Vládnout začal v r.1456, pomocí krvavých opatření potlačil odpor bojarů a Sasů vůči své osobě - pro rozvoj obchodu v zem nechal narazit 500 sedmihradských Němců na kůly, aby rumunští obchodníci narušili jejich monopol. Do dějin se ale nejvíce zapsal svým bojem proti Turecku - 20. 9. 1459 přikázal vybudovat ze strategicky položené Bukurešti pevnost, čímž dal jasně najevo, že končí doba relativního klidu a nastává čas boje. V roce 1461 odmítl platit sultánu Mehmedovi poplatky a se svým malým vojskem zaútočil na obrovskou tureckou armádu. 10 000 Turků bylo posléze na Tirgovišti naraženo na kůly. O rok později však Mehmed Dobyvatel nakonec přece jen Vlada porazil, hrad Poenari byl vypálen a Dracula uprchl do Uher pod "ochranu" Matyáše Korvína. A tady je nejspíše počátek pověstí o jeho sklonech k vampyrismu..

Na těchto pomluvách mají zásluhu sedmihradští Němci, kteří se chtěli pomstít Vladovi za jeho nepřátelství vůči nim (Sasové měli tehdy v Sedmihradsku obchodní monopol a chovali se snad ještě hůře, než Telecom). Chtěli Vlada diskreditovat před Matyášem Korvínem, ke kterému Vlad utekl po porážce Turky v r. 1462. Saský pamflet "O velké obludě jménem Drakula Vajda" se stal bestselerem 15. a 16. století a svého času byl tištěn ve vyšším nákladu než bible. Pochopitelně, že vysoká šlechta včetně Matyáše byla zhnusena a Vladovo následné uvěznění pro smyšlené zločiny trvalo 12 let.

Nakonec byl propuštěn a znovu se ujal vlády ve své zemi "nato král udělal opětovně Draculu vojvodou a od těch dob konal napořád mnoho dobrého.." toť hlas kroniky. Panovaní si však dlouho neužil - r. 1476 padl kdesi u Bukurešti v boji s Turky. Údajně zemřel na pádícím koni buď proboden zepředu kopím, nebo sťat zezadu mečem.

V roce 1931 byla hrobka v klášteře na ostrově Snagov (asi 40 km od Bukurešti) otevřena a zavládlo překapení - byly v ní jen zvířecí kosti a staré rumunské nádoby. Kde odpočívá nejslavnější rumunský národní hrdina, je stále záhadou.

REJ

1. prosince 2005 v 13:40 | neznámý
Rej
Má milá nemeškej,
A do tance se dej,
Dnes večer pod mraky,
Chystá se rej!

Hej!
Měsíc je krvavej,
Bledej a zkroušenej,
Tak tanči, má drahá,
Nechť započne rej!
Hej!
Má milá nevzlykej,
Dveře svý zamykej,
Neb dnešní noc, lásko má,
Je upírů rej!
Hej!