Vysvobození které bolí...

13. prosince 2005 v 18:48 | Wampyres |  Povídky
"Mami!Honem, už musím jít, nebo to nestihnu..." křičí mladá dívka na svou matku přes celý dům
"Už jsem tu.Na,tady máš, a hezký den" políbila svou dceru na tvář, a doprovodila jí ke dveřím. Koukala se ještě chvíli za ní se spokojeným úsměvem na tváři.Byla tak pyšná... zítra má její dcera koncert, a zazáří určitě jako slunce v mračném ránu.
"Ahoj, už jsem myslela že nepříjdeš.. kde prosimtě jsi tak dlouho?" Bafne na svou kamarádku mladá dívenka kolem šestnácti let s hezkou tvářičkou.
"Lucy,víš jak jsem se tě lekla?!Mamka ještě hledala peněženku, aby mi mohla dát peníze na cestu..." "Ale notak, přece by ses nebála svě staré dobré kamarádky...." hodila jeden ďábelský pohled na svou kamarádku.Obě se začly smát.
Autobus se rozjel...
***
"Dneska to byla šílená nuda... Myslela jsem že tam usnu..." Řekla Lucy a otráveně se chtěla podívat po své kamarádce, která ale vedle ní nestála...
"Veroniko? Veroniko!" Řvala na celý školní dvůr a rozhlížela se kolem sebe.
"BAF!" Řekla pobaveně dívka s černými vlasy a smaragdově zelenými oči se smíchem.
"Já tě zabim... Už jsem myslela že si tě snad ta káča nechala po škole... Odkolika máte zítra ten koncert?" zeptala se se zájmem Lucy...
"Od tří.Nevím do kolika, ale asi do pěti, takže by jsme mohly být v šest doma" podívala se na svou spolužačku se vštřícným úsměvem...
***
"Ahoj mami, už jsem doma!" prohlásila nadšeně Veronika a hodila tašku do předsíně a pokračovala dále do kuchyně.
"Ahoj zlato... jak bylo ve škole?" zeptala se s úsměvem na tváři matka své dcery.
"Perfekt,dvojka z psýchy, jinak nic... kde je děda? to zas něco kutí?"položila otázku se smíchem. "Ale kdepak, nebylo mu dobře, tak si šel lehnout, to víš, už má na to věk" mírně se pousmála... "Dobře,půjdu mu tam dát trochu kytiček, aby až se probudí měl pokoj veselejší a přívětivější" otočila se na podpatku a rozběhla se do zahrady natrhat pár rudých růží, které od dědy vždy dostávala k narozeninám, a které jí vždy dělali radost...
***
"Mami? Ještě noty, nebo tam dneska neřeknu půl slova..." zasmála se a dala si do tašky svačinu. "Na, a běž už ať ti to neujede" zavřela za dcerou, a počkala až autobus odjede.
"Nazdar, no konečně, tobě to vždycky tak trvá..." protočila panenky Lucy a nastoupila do autobusu. "No jo pořád, ty toho naděláš pro pár minut" a nastoupila za ní s optimistickým pohledem. "V k kolik teda dneska? Ve tři?byla bych tam tak v půl... Dřív mě ta káča z matiky nepustí..." "Dobře, tak tam doraž po matice...."
***
"Jsem ráda že to mám zasebou... ten koncert byl strašně vyčerpávající.. už se těším domů do postele" "Ale bylo to krásný... tu postel ti věřím, zvlášť na těchle botách" zasmála se Veroničina kamarádka. "Ještě si ze mě dělej srandu!" odpověděla jí uštěpačně ale s vtipem...
***
Hm... doma se nesvítí, a babička se prochází po zahradě... e by mamka měla zas nějakou párty? přemýšlela Veronika když mířila k hlavní brance od jejího domova... Odemkla dveře, a vešla do obýváku, kde viděla světlo z krbu ... její matka brečela.. bylo to vůbec poprvé co jí viděla brečet... to nevěstilo nic dobrého... rozklepaly se jí ruce...
"Mami? Co se děje?" zděšeně se podívala na svou matku která tam jen tak smutně seděla. "Děda umřel... dneska ve tři odpoledne..."
nemohla tomu uvěřit... ještě včera ho byla přece navštívit a nesla mu kytky... usmál se na ní... nemůže být mrtvý... jak by mohl... mamka si jen dělá srándu... určitě teď sedí ve svém křesle a čte noviny.... otočila se se,zrak upřen na dědovo křeslo.. bylo prázdné....
"Bylo to pro něj vysvobození... netrpěl..." řekla maminka se slzama v očích....
Ale co ona? Ona teď trpí... jak může být něco vysvobozením když kvůli tomu ostatní lidé trpěj?! Ach dědo, proč....?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 benghi benghi | E-mail | Web | 13. prosince 2005 v 21:54 | Reagovat

Hm, toto je vždycky smutný. Z některejch stavů už nevede cesta ven a ta smrt je jakýsi východisko, ale to neznamená, že to je to nejlepší. Spíš jenom ta méně strašná varianta ze dvou špatnejch. Jo, je fakt nepříjený, když ti umře před očima člověk, na kterým ještě den předem nebyl náznak toho, že se něco takovýho může stát. Nejhorší je na tom asi bezmoc. Víš, když toho člověka držíš za ruku a vidíš, jak umírá. Nemůžeš s tím nic udělat, víš, že se to prostě stane, ale nedokážeš tomu zabránit. Smrt je zkurwená věc...

2 SiriusNoir SiriusNoir | 29. října 2006 v 17:33 | Reagovat

Smrt není o nic horší než zklamání ať už jde o lásku nebo cokoliv jiného. Momentálně je pro mě život noční můrou a smrt snem. Nedokážu se ale zabít tak jen čekám až se probudim...

3 SiriusNoir SiriusNoir | 29. října 2006 v 17:36 | Reagovat

Teď k tomu příběhu. Nesmíme myslet na sebe. Smrt bolí když jde o někoho blízkého každý to někdy pozná, ale mysleme na ně. V nadpisu stojí vysvobození, které bolí. Dědu z toho příběhu to vysvobození nebolí a to je snad nejdůležitější nemám pravdu?

4 zzz.zu.SKA.zzz zzz.zu.SKA.zzz | 8. července 2007 v 15:58 | Reagovat

...njn...on cernej ona bila i tak si nekdo predstavuje smrt(zzz)

5 zzz.zu.SKA.zzz zzz.zu.SKA.zzz | 8. července 2007 v 15:59 | Reagovat

a zivot ale nekdo je takovy ma(zzz)

srracz sem to nejaq vodklikla ani nefim aq

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama