Životní hodnoty
7. prosince 2005 v 21:28 | Wampyres | ÚvahyKomentáře
Skvělé, bravo. Začínám být na Tebe hrdý. Jen tak dál.
No, tedy, to jsem nečekal. Ale tak je to nejlepší tvůj článek tady.
Cody...
heh, no to je snad poprvé co od tebe něco takového slyším:-)) děkuji:-)
magasfal
díky... je to pouze výplo mého sentimentu, ale stejně díky:-)
Je to hezký, protože to je upřímný, od srdce, dává to nahlédnout do tvé duše, není to nijak vyumělkovaný. Proto se mi to fakt líbí. Inspirovalo mě to vyhledat si něco na podobné téma v jedné knížce a hodit to na svůj blog, tak se pak mrkněte .-)
larkinh
díky... :-)
Ty máš blog?! Larkino! a jakto že ještě nemám adresu?!?!?!:-))
I když píšeš, že to bylo v jisté náladě, takové myšlenky nás právě v té náladě napadají. A, bohužel, jsou to reálně pravdivé myšlenky, nad kterými bychom se normálně nepozastavili. Důležité je, že sis uvědomila hlobku té myšlenky, že víš, co by teď mělo přijít a jak s tím naložit...přeji jen samá taková zdárná objevení
Naprosty souhlas s Tebou :) Musim priznat, ze i ja patrim mezi lidi, kteri denne nadavaji svym rodicum. Ano, dneska jsem minimalne 5x rekla, ze moje mama je blba nebo neco podobneho na jeji adresu. A ted se za to stydim :( Dalsim zajimavym faktem je, ze spousta lidi svym rodicum nadava... A kdyz se do nich najednou zacne navazet nekdo jiny, tak se z deti stavaji docela zurivi obranci. Urcite nejsem jedina, kdo pred nekym rodice branil a po nejake chvili je sam kritizoval... Jenze je docela tezke se v tu danou chvili udrzet :( Asi budu muset cist podobne clanky casteji, protoze krasne nuti k zamysleni :) A lide se potrebuji zamyslet nad tim, co delaji...
Omlouvám se, ale nějak mi blbne systém, takže chyby a překlepy jisté... *1*