Před nedávnem, když jsem opět v noci nemohla usnout, přemýšlela jsem tam nad lidmi. Tohle moc často nedělám, považuji lidi za odpad a tupé stádo Konzumní společnost, která si z 99% nezaslouží ani jeden můj pohled…
Ovšem jak jsem již v poslední době mnoha lidem řekla, vše je otázkou subjektivní reality. Veškeré mé okolí a vše kolem i uvnitř mě je založeno na mém vnímání, chápání, zkušenostech. A je to tak u všech. To byl důvod, abych si uvědomila, že má subjektivní realita je sice nejdůležitější (pro mne) ale jsou tu i jiné subjektivní reality, které jsou pro dané osoby důležité stejně jako pro mne ta moje. Jak jsem již řekla, běžná konzumní společnost mě nijak nezajímá. Ovšem je tu pár skupin lidí, které se něčím vymykají normálu, a oni jako sociální skupina obecně stojí za pozornost.
Jednou takovou skupinou jsou bezpochyby smyslově postižení. K smyslově postiženým bych dala ještě němé… hlas není brán jako smysl, ale je pro nás stejně důležitý jako ostatní smysly. Přemýšleli jste už někdy tedy, jaké by to bylo nevidět? Nebo neslyšet? A co potom nemluví? Necítit?
Také se říká, že lidé nějak postižení mají na druhou stranu jiný nebo více smyslů více vyvinutých. Třeba lidi co neslyší, mají zas lepší zrak, a tak dále. V mysli se mi objevila taková známá ikonka tří goril, z níž jedna má zakryté oči, druhá ústa a třetí uši. Touhle úvahou jsem strávila následné dvě hodiny v posteli. A řekla jsem si, že alespoň něco z toho by se dalo vyzkoušet.
Chuti, nebo hmatu se sice nijak nezbavím, takže jsem si vybrala smysly, které se dají nějak omezit.
Plánuji tedy udělat menší experiment, kdy alespoň na jeden den omezím některý ze svých smyslů. Konkrétně zrak a sluch. Nadále taky omezím řeč. Jeden den slepá, druhý den němá, třetí den hluchá. A zkusím si takhle prožít jeden ze svých běžných dnů. Se vším všudy. S cestou do metra, z metra, chození po ulici, přecházení silnic, mého neustálého ptaní se na cestu kolemjdoucích….
Následně přinesu své poznatky a zapíši je postupně sem.
Děkuji za pozornost :D
Plánuji tedy udělat menší experiment, kdy alespoň na jeden den omezím některý ze svých smyslů. Konkrétně zrak a sluch. Nadále taky omezím řeč. Jeden den slepá, druhý den němá, třetí den hluchá. A zkusím si takhle prožít jeden ze svých běžných dnů. Se vším všudy. S cestou do metra, z metra, chození po ulici, přecházení silnic, mého neustálého ptaní se na cestu kolemjdoucích….
Následně přinesu své poznatky a zapíši je postupně sem.
Děkuji za pozornost :D
Hmmm.Jsi hustá taky nad tím uvažuju a začnu hned od zítřa i když je škola no a co mě to nežere.